Jan Fifka

Představitel epizodních rolí v umělecky hodnotných filmech čtyřicátých let Jan Fifka byl především operním pěvcem, i když jeho kariéra kvůli zdravotním problémům trvala jen krátce. Pocházel z Kolína a původně po maturitě studoval stavební fakultu na pražské ČVUT. Studia ale nakonec opustil a pod vedením Karla Čecha a Antonína Vávry (oba byli sólisty Národního divadla) zdokonalil své pěvecké nadání. V srpnu 1916 byl angažován do operního souboru Národního divadla jako barytonista a v tomto svazku setrval deset let. Hned po svém nástupu na naši první scénu začal Jan Fifka alternovat menší role v již hraných představeních, zároveň hned v první sezóně 1916-1917 nastudoval menší party v devíti nově chystaných operách. Po vzniku samostatné republiky se také poprvé objevil před filmovou kamerou. Hudebního skladatele Žatkovského hrál ve filmu PLAMENY ŽIVOTA (1920), který je dnes sice širší veřejnosti prakticky neznámý, v kontextu doby ale patřil k nejlepším dílům z tvorby Václava Binovce. O tři roky později pak hrál lékaře ve filmu BUĎ PŘIPRAVEN (1923). Na jevišti Národního divadla stál naposledy v opeře Mistři pěvci norimberští, která měla premiéru v březnu 1926. Kvůli ušní chorobě musel Jan Fifka v roce 1926 opustit stálé angažmá v Národním divadle, nadále jako pěvec vystupoval jen příležitostně v rozhlase, mimoto také koncertoval, pohostinsky zpíval i na oblastních scénách v Kladně nebo v Pardubicích. Se světem divadel a kultury vůbec pak zůstal spojen i v jiných profesích, uplatnil se například jako libretista a textař (českými texty například opatřil zahraniční melodie zpívané R. A. Dvorským nebo Jiřinou Salačovou). Do Pardubic se pak vrátil ve třicátých letech, kdy byl spoluředitelem Východočeského divadla, později ve funkci ředitele vedl divadlo Uranie v pražských Holešovicích nebo hudební nakladatelství Accord. Kromě všech výše uvedených aktivit se ve čtyřicátých letech Jan Fifka vrátil také k filmování a menšími rolemi přispěl do osmi titulů. Kromě několika bezejmenných úloh hostů nebo návštěvníků připomeňme jeho postavu ředitele vídeňské opery v melodramatu TANEČNICE (1943), svou uměleckou dráhu završil třemi menšími rolemi ve znárodněném filmu a úplně naposledy se s ním diváci mohli setkat ve filmu O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948). Od konce čtyřicátých let žil Jan Fifka v soukromí a zemřel v Praze 12. října 1970 ve věku 81 let. Pavel "argenson" Vlach